Oficiální web města: www.zlutice.cz
Roku 1415 končí ve Žluticích epocha pánů z Rýzmburka a novým majitelem Žlutic a příslušného panství se stává Jindřich z Elsterberka a na Plané. To se však již schyluje k požáru husitského revolučního hnutí. Žlutičtí jsou názorově rozděleni stejně jako obyvatelstvo v celé zemi. Rozhodující je však postoj pána a ten Jindřichův byl jednoznačně protikališnický.
Město napadáno z obou stran
Na jaře roku 1421 se Žlutic krátce a bez většího úsilí zmocnil Jan Žižka z Trocnova. Husitské vojsko však záhy táhlo dál a Jindřich z Elsterberka a na Plané se v září 1421 za podpory vojska druhé křížové výpravy opět ujal své vlády nad městem.
V listopadu téhož roku se krajem vracelo vojsko Jana Žižky od hradu Krasíkov, kde poskytlo pomoc husitské posádce, obležené plzeňskými. Jeho útok byl tentokrát žlutickými odražen, vojsko hledalo spásu mezi pravěkými valy na vrcholu nedaleké stolové hory Vladař. Po tři dny se zde bránilo výrazné přesile vojsk plzeňského landsfrýdu. Nepřízeň počasí a hlad ho však třetího dne donutily k ústupu. Husité prorazili obklíčení a stáhli se do Žatce.
Na Velikonoce roku 1422 dobyli Žlutice kališničtí pražané. Město vyplenili, ale neobsadili. Zabíjeli místní obyvatelstvo, zapalovali domy a o kořist se poté pobili mezi sebou. Více než sedmdesát jich při tom přišlo o život a mnoho raněných převezli sedláci do Prahy.
Obnova města
Trvala nejméně dva roky. R. 1426 však Jindřich umírá a panství přechází na jeho ovdovělou ženu, paní Markétu ze Šternberka a na Plané.
Žlutice se dostaly do zájmové sféry kališnického pána Jakoubka Bílinského z Vřesovic, který ještě před Žižkovou smrtí roku 1424 patřil k předním táborským hejtmanům. Využíval husitského hnutí k agresivnímu získávání majetků v severozápadních Čechách. Není tedy náhodou, že se ještě roku 1426 vrhl i na strategicky důležité Žlutice. Města se zmocnil náhlým výpadem, umístil do něj svou posádku.
Armáda třetí křížové výpravy však byla i nad jeho síly, a tak Jakoubek roku 1427 bez boje město opouští a dočasně je přenechává Alešovi ze Šternberka a z Holíče, nejspíše bratru zákonné majitelky Žlutic, paní Markéty. Po vyhnání křižáků z Čech se Jakoubek z Vřesovic opět vrací a se svými houfy město obsazuje. Po celý zbytek roku 1427 a po část roku následujícího vede Markéta s Alešem proti Jakoubkovi o Žlutice boj právníky i vojskem. Snaha to však byla marná, a tak Markéta přeci jen Jakoubkovi ve druhé polovině roku 1428 prodává žlutické panství.
Jakoubek z Vřesovic proměnil Žlutice v centrum pro své výboje do blízkého i širokého okolí, podrobil si Bochov, Andělskou horu, Ostrov, napadal i Chebsko, Loketsko, obléhal hrad Loket a zmocnil se hradu v Toužimi. K obraně města postavil hrad Nevděk a přestavěl tvrz Mazanec na hrad. Jakoubek umírá pravděpodobně roku 1460.
Žlutický kancionál
V roce 1537 prodali potomci Jakoubka z Vřesovic Žlutice pánům z Plavna, kteří finančně podpořili městskou obec žlutickou při pořízení jednoho z nejkrásněji iluminovaných graduálů 16.století – Žlutického kancionálu.
