Oficiální web města: www.sezimovo-usti.cz
Jan Hus zde pobýval v letech 1413 – 1414 na pozvání tehdejšího majitele hrádku Jana z Ústí a Anny z Mochova, vdovy po Janovi st. z Ústí, která byla majitelkou města. Kázal na hradě a v jeho okolí a dokončil či sepsal zde některá svá díla (mj. Postila a O šesti bludiech). Z Ústí odešel Hus na Krakovec, odkud nastoupil svou cestu do Kostnice.
Po Husově upálení vznikla v Ústí první husitská komunita s radikálním programem. Město bylo samými husity spáleno, aby nepadlo do rukou katolických Rožmberků. Husité táhli k nedalekému Hradišti a zde založili město Tábor.
Ústí bylo zapomenuto a zmiňováno jen jako „Starý Tábor". V roce 1828 bylo však znovu založeno a v roce 1920 se vrátilo k původnímu středověkému názvu.
Město a husité
Po Husově smrti zde v letech 1416 - 1419 vzniká první husitská obec v Čechách. Měla poměrně radikální program. Z obřadních novinek lze zmínit křest nemluvňat v potoce či rybníku nebo sloužení mší ve volné přírodě. Ze zdejších kazatelů a kněží jmenujme například Petra Kániše, Jana Bydlínského, Vančeka či Petra Hromádku z Jistebnice. Po smrti Anny z Mochova využil její nevlastní syn Oldřich z Ústí v listopadu 1419 situace, že většina kališníků odešla na zemské shromáždění do Prahy a zbylé husity z města vyhnal. Ti se však 21. února 1420 do Ústí vrátili a dobyli ho zpět.
Husité opuští město
Během měsíce - 30. března - odešlo obyvatelstvo na ostrožnu nad soutokem Lužnice a Tismenice do nově založené husitské obce jménem Tábor. Toto místo poskytovalo totiž lepší možnost obrany před reálnou hrozbou napadení rožmberským vojskem. Samotné Ústí husité 30. března 1420 spálili, aby nemohlo rožmberským posloužit jako základna. Druhým důvodem zničení Ústí byly tehdejší chiliastické vize nového světa (očekávání návratu Ježíše Krista a nastolení jeho tisícileté říše), který byl v naivních představách oproštěn i od kontaktu s hmotnými předměty zkaženého starého světa. Svědčí o tom velké množství archeologických nálezů, včetně cenných železných předmětů, které by tehdejší lidé za jiných okolností odnesli s sebou.
Obnovení města Sezimovo Ústí
Město na své znovuvzkříšení čekalo dlouho. Úsilím ředitele táborské hlavní školy Antonína Svatoše zde byla roku 1828 založena nová obec, jíž zůstalo označení Starý Tábor až do roku 1920, kdy se vrátilo k názvu „Sezimovo Ústí".
Z nejdůležitějších událostí v průběhu 19. století jmenujme alespoň založení školy v roce 1832 nebo vysvěcení nového kostela Povýšení svatého Kříže roku 1841. Významnou osobností ústeckých dějin byl v první polovině 20. století amatérský archeolog, řídící učitel a starosta Josef Švehla, který v roce 1899 převzal archeologické práce po profesoru táborského gymnázia Augustu Sedláčkovi, a podařilo se mu odkrýt pozůstatky Kozího hrádku. Nalezené exponáty jsou v současnosti uloženy v Husitském muzeu v Táboře. Kozí hrádek byl roku 1962 prohlášen za národní kulturní památku.
Ve třicátých letech si ve městě postavil vilu ministr zahraničí Edvard Beneš. Přítomnost pozdějšího prezidenta si vyžádala výstavbu nové silnice, zřízení poštovního úřadu nebo zavedení kanalizace. Rychlý rozmach obce nastal v roce 1939, kdy firma Baťa zahájila strojírenskou výrobu v nové hale Moravských akciových strojíren (MAS), vznikla tak druhá část Sezimova Ústí, dodnes lidově zvaná Baťov či Kovosvit.
