Ve druhé polovině 14. stol. panovala v Evropě všeobecná nespokojenost. Nestabilní politická situace, opakující se morové nákazy a stagnující hospodářství vedly v pozdně středověké společnosti k prohlubujícímu se napětí. Příčiny krize viděli myslitelé a veřejnost v nedodržování závazných pravidel křestanského života. Hlavní vinu na rozpadu přisuzovali tehdejší zesvětštělé církvi, utápějící se v řadě nepořádků a zlořádů. Řešení krize viděli v návratu církve k její původní misi. Poté mělo dojít také k obnovení pořádku v celé společnosti.
Dané požadavky padly na živnou půdu zejména v Čechách a zčásti na Moravě. Zde se na počátku 15. stol. rozvinulo vlivné náboženské reformní hnutí, které vyústilo do husitské revoluce. Nazvána byla podle Jana Husa, teologa, hlavního mluvčího reformního hnutí a mistra pražské univerzity (asi 1370 - 6. 7. 1415).
Husovo odsouzení jako kacíře a jeho upálení byly pro reformně naladěné Čechy dalším důkazem zkaženosti tehdejší církve. Přes reformní snahy kostnického koncilu (1414 - 1418) začali Husa, který statečně a zásadově zastával své názory, uctívat jako mučedníka. V Čechách rostla nespokojenost, počet přívrženců církevních reforem rychle stoupal. Hnutí se šířilo jak do královských a poddanských měst, tak i na venkov. Mnoho lidí bylo přesvědčeno o blízkém konci zkaženého světa a hledalo ve vyvolených městech spásu.
Následně došlo k povstání, které zahájila r. 1419 tzv. První pražská defenestrace. Povstání vyústilo nakonec v dlouhotrvající ničivé husitské války (1419 - 1436). V nich se husité pokusili prosadit politickou a vojenskou silou církevní reformy a požadovali také sociální, hospodářské a národnostní změny.
Požadavky revoluce neprosazovali povstalci stejnou měrou. V hnutí se profilovalo několik proudů, které jako umírněné nebo radikální městské a polní obce mezi sebou soupeřily o rozhodující mocenské postavení v zemi.
V první fázi revoluce se husité shodli a deklarovali r. 1420 ve Čtyřech pražských artikulech své požadavky na reformu církve. Jednalo se o svobodné hlásání slova božího, přijímání pod obojí způsobou, zrušení světského panování církve a bezrozdílové trestání smrtelných hříchů. Radikální proudy šly ve svých požadavcích dál. Zastávaly sociálně revoluční cíle, nastolení říše Kristovy prosazovaly mečem.
Šíření husitství, jeho propaganda a jeho přitažlivost začaly ohrožovat postavení katolické církve. Vyhlásila proto pět velkých křížových výprav, jejichž cílem bylo likvidovat kacířství v českých zemích. Ačkoliv bojovali husité proti větším a dobře vyzbrojeným oddílům, vojenského úspěchu se křižáckým armádám dosáhnout nepodařilo.
V polovině 20. let se upevnila hegemonie radikálních polních obcí a husité, nyní profesionální bojovníci, změnili svou taktiku. Od čistě obranných bojů přešli se svými polními taženími, tzv. spanilými jízdami, do ofenzívy. Sledovali přitom několik cílů. Během svých válečných tažení propagovali husitské ideály a hledali možné spojence proti papeži. Z českých zemích, zchudlých dlouholetými boji, byla přenášena tíha bitev do sousedních zemí, nepřítel byl napaden na jeho vlastním území. Spanilé jízdy měly také hospodářské důvody - prolomit hospodářskou blokádu, uvalenou na české země v r. 1417. Ze spanilých jízd se staly zčásti loupežné výpravy, polní vojska se během nich zásobovala kořistí.
Bezúspěšnost snah husity vojensky porazit vedla ke změnám v jednání církve. Spolu s říšským králem Zikmundem vsadila na diplomatické cesty. Na basilejském koncilu (1431-1449) byly pozvané husitské delegaci příslíbeny ústupky v tzv. Kompaktátech. Tím se podařilo husitské hnutí rozvrátit. V bratrovražedné bitvě u Lipan v r. 1434 zvítězila vojska umírněných a katolíků nad radikálními husity. Vyrovnáním v Basileji a v Jihlavě v roce 1436 byly husitské války ukončeny. Navzdory kompromisům vyústila revoluce do husitského království domácího utraquistického krále Jiřího z Poděbrad (1458-1471).
V r. 1485 uzavřeli katolíci a husité v Kutné Hoře mír, kterým byla Kompaktáta uznána za zemský zákon. Tím byl také respektován status quo v politických a hospodářských vymoženostech revoluce. Katolická církev se poprvé musela smířit s existencí dvou náboženských forem v jedné zemi, katolické a utraquistické. Husitství předznamenalo evropskou reformaci a otevřelo cestu ke svobodě náboženského vyznání.
Libuše Rösch - Theo Männer - Bernd Eccarius
Korektury: Lidmila Hrůzová
